V sobotu jsme se vydali do Havířova, kde se pod hlavičkou OMS Karviná konaly Zkoušky vloh. Sešlo se nás tam 24 adeptů, rozděleni jsme byli do 3 skupin, 2 skupiny byly velká plemena a 1 skupina byla malá plemena, hlavně jezevčíci.
Na zkoušky jsme přijeli ve složení Baggy, Radim a já a s námi naše cvičitelka loveckého výcviku Lucka, její přítel Kuba a maďar Charlie. I když Radim velmi poctivě Baggyho lovecky cvičil poslední 3 měsíce, týden před zkouškami jsme měli obrovské problémy s přivoláním, tak jsme přistoupili k řešení, že Baggyho na zkouškách odvede Lucka. Baggy jí více poslouchal na přivolání a zbytek měl naučený tak, že jsme neměli obavy, že by neposlouchal jiného vůdce. Navíc je na Lucku zvyklý a na poli ji bere úplně samozřejmě. No a nám se trochu ulevilo a nervozita nebyla tak hrozná, ale co Lucka…
Na místě jsme si vylosovali číslo 7, takže první skupina a nemuseli jsme se nikam přesouvat. S osmi pejsky ve skupině jsme měli jisté dlouhé čekání s nervozitou, ale snažili jsme se rozptýlit. Byli jsme navíc štěstím bez sebe, že konečně přestalo pršet a od rána nespadla ani kapka.
Viděli jsme, že ostatní pejsci vyrážejí docela dost zvěře a tak nám bylo jasné, že to budou zkoušky hodně „naostro“. Když jsme se konečně dostali na řadu, Baggy byl docela utahaný a zrovna se chystal usnout. Dost jsme se báli, že se mu nebude chtít běhat… Cestou na místo se ale probral a když pochopil, že bude běhat, byl hned na koni a vyrazil. Běhal s nadšením, mám pocit, že chuť k práci je u adrenalinků neodpáratelná. Byl dokonce až tak nadšený, že po chvíli zdrhl po stopě a muselo se pískat… Když se po chvilince vrátil zpět, bylo štestí, že běžel opravdu k vůdci, protože v tu chvíli vyrazily z remízku 2 srnky a běžely vesele Baggymu téměř naproti. Byli jsme v hrůze, že zase zdrhne… Ale to on ne! Zastavil se a nevěřícně koukal, co se to tam k němu žene 
To Lucka k němu stihla dojít a uvázat ho, jak rozhodčí přikázali. Úleva! Před rozhodčími museli ještě předvést vodění na řemeni, které jsme hodně pilovali a co se nám i podařilo naučit. Zatím to je na první cenu!
No ale protože během svého výkonu nestihl prokázat vystavování, na kterém si rozhodčí nejvíce zakládali, zařadili jsme se do skupinky, která ho měla prokázat na vypuštěném bažantovi. Takže další čekání a další napětí. Tohle čekání bylo asi nejhorší, měli jsme dobře našlápnuto a vystavování není disciplína, za kterou bych u Baggyho dala ruku do ohně. Ale věřili jsme, že ví, proč na tom poli je a že to dotáhneme do úspěšného konce!
Když Baggy vyrazil ke své poslední disciplíně, byli jsme už notně nervózní. A když jsme ho za minutu viděli běžet po stopě zajíce, myslela jsem, že ho přetrhnu! To jsem se na tu rezavou čáru dívala a myslela, že se mi zdá! Naštěstí se zase nechal odvolat, pak už se všechno sehrálo hrozně rychle… Přiběhl, navětřil bažanta, vystavil a hotovo! Uvázat a odchod.
Takže tohle je příběh našich zkoušek vloh – 3 měsíce práce, nervů, hodin a hodin práce na poli, bojů kdo z koho…
Určitě se v tomto okamžiku sluší a patří poděkovat Lucce, protože nás v podstatě ke zkouškám dovedla a nakonec i dokopala, protože jsme si moc nevěřili. Takže – Luci, díky za všechny ty informace, čas a ochotu Je zase čas makat dál
Když ovšem začaly od Elišky chodit esemesky jak se mají dobře, že si ty naše rezavé děti hrají a jak si v podstatě ani nevšiml, že jsme odjeli … byli jsme v klidu. Věděli jsme, že je v nejlepších rukou, resp. packách 
